Bikeři

(moje soukromá charakteristika bikerů)

Na tomto zájezdě jsem se na vlastní kůži setkala s tzv. bikery. Své desetidenní soustředěné sbírání poznatků o jejich zvycích, chování a projevech jsem shrnula do několika základních rysů, kterými se biker vyznačuje.

Hlavní rysy bikera:

  1. Biker má duši průzkumníka
    - nikdy nemine cestu, o které tuší, že by mohla vést k cíli, a kterou ještě nejel a ani ji nezná - a to nejen proto, aby zjistil, jak ta cesta opravdu vypadá a kam doopravdy vede (negativní poznatek je samozřejmě také cenný poznatek), ale i proto, aby zjistil, co všechno jeho skvělé kolo vydrží
  2. Biker má duši technika
    - je to možná jeho nejhlavnější rys, neboť se vždy chová tak, že si schválně vybírá ty nejhorší cesty jen kvůli tomu, aby alespoň trochu poničil své kolo a mohl si pěkně montovat (měnit dráty, lepit, utahovat různé šroubečky apod.) Své kolo nevnímá jako dopravní prostředek, ale jako množinu součástek
  3. Biker má duši masochisty
    - rád se totiž týrá a co mu nejde vyjet napoprvé, zkouší znovu a znovu a je přitom šťastný
  4. Biker má duši muzikální
    - proto nesnáší monotónní mlaskání plášťů o asfaltové povrchy a vyhledává co největší sbory zvuků na sesouvajících se štěrcích, klouzavých kamenech, skřípajícím rámu kola, kapajících kapkách potu a na dalších doprovodných efektech
  5. Biker má duši alkoholika
    - biker miluje splachování žízně pivem a úžasné zážitky rád umocňuje dobrým alkoholovým mokem (v tomto bodě se od nás normálních cyklistů moc neliší)
  6. Biker má duši píchlou
    - a to neustále; i tam, kde normální trekové kolo zdolá nepěkný makadam, biker potvrdí svou příslušnost k řádu bikerovitých a zvěstuje nepojistnou událost a šťastně se vrhá do lepičských nebo měničských prací (viz bod 2...)